Láká 100. výročí, jsme se rozhodli běžet maraton v Ostravě. Počítali jsme s jedinečným prostředím a překvapeními.
První se objevil těsně před závodem, kde pořadatelé oznámili, že se vracejí k tradiční trase – 4 kolík “v parku”, protože město s tím nedalo souhlas 21 km okruh procházející atrakcemi města. Je obtížné, to muselo být přijato.
Cesta z Wrocławi do Ostravy je celkem pohodlná a byli jsme tam v plánovaném čase. Cestou na vyzvednutí balíků jsme viděli část trasy a to nás trochu znepokojilo. Čekal nás běh ,chodníky, cyklostezky a štěrkové cesty v parku… Kancelář soutěže nebyla označena a spousta lidí hledala sběrné místo balíků – startovní číslo, plechovky nealkoholického piva a samozřejmě zavírací špendlíky. Tričko bylo za příplatek.
Běžecké město tak dokonce vypadalo, ale zbytek běžel “venkovské a obecní”, které jsou zde lépe organizované.
Trochu se divím, že pořadatelé předvedli takovou nonšalanci a naprostý nedostatek fantazie, stejně jako si zahrávali se zdravím běžců a ohrožovali je..
Jen několik nejdůležitějších upozornění:
1. Teplota. Znát předpověď, čas zahájení nebyl odložen – a dokonce i pro maratónské běžce to mělo zpoždění 10 minut! Trasa, ano, občas to bylo zastíněné (stromy v parku a budovy v centru) ale stále bylo velmi horko a dusno. Zbytek trasy, zvláště podél nábřeží je to pánev se sluncem ve tváři. Začali jsme v 10:10, dosažená teplota ve stínu 29 – 30 stupňů.
2. Voda. Vodní body jsou plánovány každý 5 km, Myslím, že tam byly nějaké další – první těsně pod 1,9 km ale nebyla na něm voda. Obecně v prvním kole kvůli “nashromáždění” Mezi soutěžícími nebyla na všech bodech voda. Během prvních dvou sezení jsem dostal pouze izotonický nápoj, na což jsem musel čekat, až to stejně nalijí – ale stejně jsem se tím polil (košile), aby se trochu ochladilo. Na dalších bodech se mi podařilo získat vodu, ale také jsem musel čekat, až ji dobrovolníci nalijí do kelímků. Není se čemu divit, že dobrovolníci nestíhali – v takovém vedru chce každý hodně pít a nalévat se… Zranění, že tam nebyly lahve. Nápoje byly k dispozici pouze v plastových kelímcích. Dva malé stolky navíc rozhodně nestačí.
3. Bufet. Na trase jsem zaznamenal pouze dva bufetové body. Viděl jsem hrozny, meloun a čokoláda, již v tekutém stavu – Nepoužil jsem to, Měl jsem své gely a dextro. Ale v cíli jsem byl v šoku, protože dobrovolníci pravidelně mažou Nutellu na krajíce chleba (sic!) a tam byly obláčky, arašídy ve velkých miskách, banány nakrájené na plátky a dužina melounu místo kousků… Šli jsme do obchodu koupit něco konkrétnějšího k jídlu.
4. Trasa. Tady už nic není, smyčka 10 km – jako můj tréninkový běh mimo dům – park, hřídel, kousek ulice. Byla tam dokonce i ostraha, někdy policie pustí auto přímo před konkurenty, zřejmě i elita zabloudila. Části jsou příliš úzké.
Fotografie. organizátor
Jsem velmi zklamaný a v Česku už běhat neplánujeme. Ani výsledky tomu neodpovídají, o délce trasy nemluvě. Obvykle, Přemýšleli jsme o tom od začátku 2 kolíčky a po výměně komentářů cca 17 km jsme se rozhodli prostě běžet 21 km. Nemělo cenu zatěžovat tělo a riskovat své zdraví. Více, že nám běhání v nejbližší době nedojde a do konce roku plánujeme ještě dva maratony.
21K: 01:46:28 v 1:52:17
