Všechno mělo být jinak… maraton na č. [Zítra]
Měli jsme v březnu 2020 Z pochopitelných důvodů odložili maraton v Limassolu na březen 2021, pak 28 listopad 2021. Jako náprava nepříjemností byla nabídnuta atraktivní cena pro rasu Paphos. Chytré číslo plánu “3” byl takový, že na konci listopadu poběžíme maraton v Limassolu a o týden později půlmaraton v Paphosu. Kypr měl být náš.
Fotografie. organizátor
Poučen zkušeností, závody plánuji téměř dva roky, ale s velmi volným přístupem k termínům. Nakonec měl být Paphos držen včas 5 grudnia 2021 a byl nám nabídnut maraton v Larnace 20 listopada 2021 nebo předpis Limassolu v březnu 2022. Cesta delší než dva týdny pro nás nebyla možná. A tak jsme dokončili přeložený maraton v Limassolu na březen 2022 a soutěž v Paphosu, v mém případě změna z půlmaratonu na maraton.
Kypr nás přivítal sluncem a velmi příjemnou teplotou 20 stupňů Celsia. Ideální počasí na běhání. Balíčky jsme si vyzvedli v pátek, žádné davy v příjemné atmosféře. Taška, číslo, tričko, šátek a velmi užitečný vzorek chladivého gelu.
Start maratonu byl naplánován na 7:30 u Afroditiny skály – autobusy odjížděly z Fr. 6:00 z přístavu. Tam byl naplánován i cíl a start zbývajících závodů.
V noci začalo silně foukat, Přijeli jsme tam ještě za tmy a nic nenasvědčovalo katastrofě, která měla přijít. Tradičně existovaly rituály před jednáním – zajištění výstroje, rozgrzewka, fronta na toaletu.
Doslova minutu před startem začalo pršet a my zůstali s námi 38 kilometrů. Pořád to bylo horší, běželi jsme vstříc bouřce s blesky a lijákem. Narazili jsme na hradby deště doprovázené poryvy větru a proudy vody na silnici.
Ne
– nebylo to hezké, slunečné počasí;
– nebyly žádné pohledy, ačkoli do 6 km jsme běželi cestou podél moře;
– nebyly tam žádné kardiostimulátory, ačkoliv měli běžet;
– nebyla uzavřena žádná silnice, v některých místech jsme běželi po krajnici pod provozem aut;
– na bodech nebylo co jíst, i když to měly být 2x banány;
– nebyli žádní fanoušci (Rozumím tomu);
– žádné předávání cen nebylo.
Po prvním kilometru mi to bylo jedno a byl jsem celý mokrý a vzpomněl jsem si na pěkný maraton a tamní bouřku. Mezi běžícími Poláky – byla nás skupina (Byla jsem jediná Polka) Slyšel jsem obavy z možnosti zrušení závodu. Naštěstí se tak nestalo. Běžel jsem, a i když to nebylo příjemné, věděl jsem to, že to dokážu, byla to jen otázka času. Moje svaly pracují mnohem lépe, když je teplo a dokonce i horko, tady nestačí, že jsem zmokl, zchladil jsem se. Těsně předtím 21 km to byla zatáčka a viděl jsem čelovky, každopádně jsem v tom byl pro mě sám (v současné době) závratné časy 1:47:35. Tradičně po 25 km bych ztratil z 30 km ztrácet více a více. Utíkal jsem, ale nebojoval jsem, protože jsem chtěl být v cíli, ne “dostat” minuty pro nikoho zbytečné. Na předměstí Paphosu jsme konečně vběhli do uzavřených ulic (Auta jedoucí vedle nás v lijáku mě taky dost dráždila), kruh 38 km se začalo vyjasňovat a vysvitlo sluníčko. Smůla mě však neopustila – hodinky ukazovaly vybitou baterii a šedý displej. Do tego “odpařil” tablice z kilometry, ty nejdůležitější 40 – 41.
Měl jsem mazaný poslední plán 2 km pěšky, ale došel jsem do cíle, bo biegiem tego nie nazwę. Výsledek mě každopádně překvapil – tři na přední straně! Jen tři týdny po aténském maratonu!
V cíli byla voda, banán i 03 ml nealkoholického piva. Nie żebym narzekała, ale ten nedostatek mě trochu naštval “jídlo”. Tradičně jsem bral 4 gely a na trase jsem počítal s plánovanými banány. Vidění, že s pořadateli nemá smysl počítat, snědl jsem všechny gely a pomohl si izotonickými nápoji (Naštěstí tenhle byl) nejen s vodou. Při maratonu to často nepoužívám, dvakrát třikrát si vezmu kousek banánu, pomeranče nebo datle. Dost, zaječí hlavu a zpevní tělo. nyní, po této kyperské zkušenosti si s sebou vezmu medvídky nebo dextrózu – počítejte se sebou ne na varhany.
Byly tam vodní body, kde to bylo v plánu a vodu jsem i přes déšť využil, dva a tři doušky stačily, aby nedošlo k dehydrataci.
Maciej běžel půlmaraton – začátek a konec v přístavu, poslední úsek trasy v Paphosu se shodoval s maratonem. Start se zpozdil o 15 minut kvůli silnému dešti. Stejně to nic neudělalo 21 km běžel v dešti. Jak si sami pořadatelé všimli od prvního maratonu v 1999 takové počasí nebylo, běh byl vždy doprovázen sluncem, tentokrát byl “biblický déšť”!
A shrnutí, obecně paphoský maraton nedoporučuji. Začátek běhu poskytuje pouze pěkné výhledy, pak běháte po nezajímavých čtvrtích. Možná mám čerstvou vzpomínku na Athény, je to úplně jiná třída běhání, atmosféra, lidé, zaplecze. Tady mě nejvíc rozčiloval automobilový provoz na trase. Pořadatelům je třeba zatleskat, zejména lidé na bodech a zajištění trasy, že vydrželi v dešti, dali nám vodu a ukázali nám cestu. Maraton otestujeme na Kypru a upřímně, těším se na další zážitek.
42K: 03:59:08 (2 K45)
21K: 01:48:20