Běh je krásný, ne nutně v ústech.
Fotografie. KEAW
Tak, jak moc dát k sobě na útěku a je-li to stojí za něco ...
Dnes žijeme ve světové panoptykonu, Mluví se o něm Michel Foucault, vězeňský, ve kterém jsme všichni dodržovat všechny. Takže se snažíme, ukázat nejlepším světle. Ať se stane cokoliv začít, my ne tolik pro sebe, který za potlesku, ukázat ostatním,. již kandidovat na zdraví, pro zdraví, jen překonat delší vzdálenost, lámat rekordy, že ihned hozen do Internetu. Stejně jako jízda na kole, nebo cvičení v posilovně. Nicméně, tento imperativ udrží learning úspěch, že jsme vždy prohrávají. Vzhledem k tomu, i když jen na systémové nárůstu vážnosti, jen menší klopýtnutí, k celé této psychologické konstrukce se zhroutila. A pak se stáváme bezmocní - vysvětluje psycholog Margaret Osowiecka sociální psychologie na univerzitě Humanistycznospołecznego v Sopotech.
Já neuznávám, že jsem nedal radu, Nemohl jsem vzít tempo, „Mrtvý“ nebo vzdal. I čistě a jednoduše ve světové běhu “vlastním tempem” pro sebe a volný kola.
Moje motto je „Budu spustit jako obvykle, a uvidíme, co z“, prostředek, Dal bych svůj vše za den, a jak to bude.
Fotografie. M-foto.eu
Před závodem jsem slyšel mnohokrát, jak dlouhý běh (v žargonu tolik), Chcete-li přerušit přestávku, jaké míry.. lidsky a já nevím. běhám. Nikdy jsem plánoval tempo a srdeční frekvence, Já ani nevím, co mám, Nikdy jsem běžel měření. Naučil jsem se běžet s hodinkami, která slouží pro mne informoval kilometrů, a nikoli tempo a čas. Chci se cítit volný a není omezen číslicí.
Můj největší úspěch je závod objevovat nové příležitosti a poznávání sebe, lidé a svět. Každý kurz je jiný, jsme jiní. Nezáleží na tom, jestli je to trénink, soutěž, rychlost výlet – Běhám a podívat se na životní prostředí, a čím delší je jasněji vidím změny spustit. Účast v soutěžích, Plánování a ne čekat na ně – I přesunout lidi a místa, Zjistil jsem, že spuštěním. Jsem otevřenější, Poslouchám a čerpat poznatky ze zkušeností druhých.
Fotografie. Zoltan Vše
